Významová změna, při níž dochází ke zvětšení rozsahu pojmové složky významu (↗extenze), tj. rozšíření třídy předmětů a jevů, k jejichž označení lze jazykový výraz na základě jeho významových rysů (↗sémů) užít. Logickým důsledkem rozšíření rozsahu významu je zúžení jeho obsahu (↗intenze), tj. zmenšení počtu konstitutivních sémů (např. slovo limonáda rozšířilo svůj význam z původního ‘nápoj z citronové šťávy’ na ‘nápoj z ovocné šťávy’, tj. ztratilo sém specifikující druh ovoce, podobně malinovka na Mor.; v části vmor.nář. slovo cérka rozšířilo svůj význam z ‘dcera’ na ‘děvče’, tj. ztratilo sém ‘přímý potomek’).

Opačným procesem je specializace významu // zužování významu. Při něm je zúžení rozsahu významu provázeno rozšířením jeho obsahu, tj. nárůstem konstitutivních sémů (např. slovo žito v historickém vývoji od psl. zužovalo svůj význam a získávalo specifikující rysy od ‘poživatina’ přes ‘obilnina’ až po ‘obilnina s šedavým klasem a kratšími osinami’; v části vmor.nář. slovo děcko zúžilo svůj význam z ‘dítě’ na ‘dítě ženského pohlaví’, tj. získalo rys ‘ženskost’). Různé typy g.v. a specializace významu popsal a ukázkami z vývoje č. doložil např. ✍Šmilauer (1951).

S g.v. bývá propojena také determinologizace (přechod termínu ze sféry odborného jaz. do jaz. běžné mluvy, např. ekologie a v návaznosti i další slova s ↗prefixoidem eko‑), se specializací významu bývá naopak propojena ↗terminologizace (přechod slova z jaz. běžné mluvy do oblasti terminologie, např. promluva, řeč, jazyk). Viz též ↗hyponymně‑hyperonymní vztah.